5. 11. - 28. 11. 2007
Galerie u Dobrého pastýře, Radnická 4
První samostatná výstava začínajícího umělce Petra Kvíčaly proběhla r. 1985 v Galerii mladých (součást nynějšího Brněnského kulturního centra). Dnes se již řadí k předním malířům abstraktní nezobrazující malby, úspěšně spolupracujícího s českými i zahraničními architekty, v Brně např. výrazně při rekonstrukci Reduty na Zelném trhu. Ornament a vlnovka se staly již značkou jeho jména a výstava v Galerii u Dobrého pastýře se tak stává anomálií v řadě jiných, protože Petr Kvíčala se tentokrát rozhodl představit své kresby z cest, dříve ještě nevystavované. Kromě skic k budoucím obrazům, jsou zastoupeny především záznamy tužkou z navštívených krajin - oblasti Dogon v africké Mali, ve Španělsku Madrid, Barcelona a Andalusie, Athény a Delfy v Řecku, oblast jižní Itálie - Neapol, Paesto anebo v Kalábrii mys Capo Vaticano, který dal název celé výstavě. Ale objeví se také naprosté "marginálie", např. náčrty vzniklé při zastavení se v kavárně. Jedná se o jedinečnou příležitost, jak poznat Petra Kvíčalu jinak, ale zároveň se možná i utvrdit, kým je. Spontánní kresebné záznamy krajiny doplňují integritu autorovy tvorby v zájmu o přírodu. Stála na počátku jeho cesty, kdy malbou vyjevovaný řád prvotně vytušil v ní. K abstraktnímu řádu zprvu dospěl redukcí optického, ale ten svébytný už vznikal nezávisle na smyslově vnímaném. Posloupnost se dokonce obrátila - při pohledu na své obrazy se autorovi vybavovaly konkrétní klimatické podmínky a scenérie, které však při vzniku malby nepůsobily. "Další cestou mě vedly obrazy vzniklé z členění vrstev vln. Ve své první, monochromní podobě ve mně evokovaly efekty vznikající při odlesku světla na vodní hladině. V komplikovanější barevné skladbě mi začaly připomínat světelnou atmosféru teplého moře a slunce." A druhou souvislost s malířskou tvorbou, kterou nalézáme, je odvaha vystavit práce, které by laiky mohly pobouřit jako neumělé a odborníky případně jako banální. Petr Nedoma se v souvislosti s autorovou malířskou tvorbou zmiňuje o jevu banality jako integrální součásti člověka, světa a tedy i umění a právě o významu jejího nepominutí. Návštěvníku s očekáváním "geometrie malované od ruky" výstava možná naruší již rituálně zažívanou radost při vjemu živé rozvlněné plochy, ale zároveň bude jistě příjemným objevem dosud neznámého teritoria tvorby.
Jako hosta pozval Petr Kvíčala jednu ze svých studentek - Veroniku Kavanovou. Tato výzva pro ni znamená debut v oficiálních výstavních prostorách. Doposud vystavovali z Kvíčalových žáků diplomanti či absolventi (Smetana, Zrubec, Kočí, Matula, Smrčková, Dub.), v tomto případě se jedná o studentku dovršující bakalářský stupeň, a tato volba pro ni znamená o to větší ocenění jejích dosavadních prací. Osu autorčiny cesty bude zdá se tvořit problematika ornamentu. Původně se zájem o něj projevil v malbě vycházející z fotografií autorčina dětského pokoje, vždy s důrazem na dekor textilu figurujícího v jejích vzpomínkách, zároveň sám způsob malby v hustých liniích vytvářel dekorativní plochu. Výstava však reflektuje poslední fázi, kdy se tématy obrazů stávají samotné detaily dekoru a oprošťují se tak od předešlé zobrazivosti.
Petr Kvíčala působí pedagogicky jako vedoucí ateliéru Malby na FaVU VUT v Brně.