kurátor výstavy: Jiří Ptáček
Galerie 5. patro, Myslíkova 9, Praha 1, www.artkunst.cz, 29. 10.- 21. 11. 2009
Pohyb hada znamená jít vpřed přes zpět
Přesně před rokem končila v brněnské Wannieck Gallery dosud největší výstava Petra Kvíčaly (1960) Vlny. Jako chronologicky koncipovaná retrospektiva shrnula autorův malířský vývoj od poloviny 80. let do současnosti. Komorní výstava Flow je vybrána ze cyklů Fine Stripes - Coded Ornaments a Flow, které na Vlnách nemohly být, protože ještě nebyly namalovány.
Uspořádání retrospektivní přehlídky se považuje za situaci, na níž autor znovu vidí, co udělal, a může si lépe položit otázku "co dál?". Flow by mohla být odpovědí Petra Kvíčaly. Zní lakonicky: "Jede se dál jako by nic". Tedy na první poslech tak zní.
Kvíčalovo jméno je neodmyslitelně spjaté s hlavním prvkem na jeho obrazech: vlnovkou. Jako malíř už čtvrt století zkoumá kontexty, do nichž se tento motiv může dostávat. Malování ornamentů použil jako výraz přírodního řádu, komunikace s folklorem coby "nízkou" formou umění, jako procesuální a meditativní aktivitu, jako dialog s architekturou, atd. Zejména v 90. letech byly jeho ornamenty diskutovány v souvislosti s reflexí postmoderní situace a deset let na to zdá, že Kvíčala ničím takovým nezatěžuje, artefakt chápe hlavně jako optickou senzaci a uchvacující make-up, na němž barvy září, oslňují a klamou zrak.
O vlnění a proplétání linií a ploch na jeho abstraktních obrazech lze ovšem uvažovat také jako o metafoře jeho obecného přístupu k tvorbě. Petr Kvíčala nesleduje pouze jednosměrný lineární vývoj od A přes B k C a tak dál, nic neopouští nadobro. V hadovitých smyčkách se vrací zpátky, takže se někdy téměř ocitne na místě, kde už byl. Obrazy na Flow jsou toho nejlepším důkazem. Principiálně vzato jsme je už viděli, konkrétně vzato jsou novými zážitky.
Fine Stripes - Coded Ornaments, které se během konečného výběru v galerii staly jádrem výstavy, jsou postaveny na stejném abstraktním motivu: na horizontálách o různé tloušťce napnutých přes celý formát nabíleného plátna. Každá linie se přitom skládá z několika barevně odlišných úseků tak, aby při pozorném pozorování vykreslily kontury nenamalovaných, na první pohled nepřítomných ornamentů. Nakolik je toto zjevení "k vidění" závisí na zahuštění linií. Zájem o optické efekty a potenciál zraku a jeho limity není u Kvíčaly nový. Vlastně je přímým pokračováním optických iluzí v obrazech ze souboru Jen pro tvé oči, který zas (o něco volněji) navazoval na Zig Zag (2002-2004). Toto je Kvíčalovo od A přes B a k C.
Výstava se ovšem jmenuje Flow podle druhého cyklu, z něhož byl do 5. patra vybrán jeden, největší obraz. Červená plocha je v něm rozparcelována svíjejícími se liniemi objetými modrou konturou a při dobrém denním osvětlení se do něho nelze zahledět, aniž by nepůsobil mžitky před očima. Protože se zde znovu objevuje silný optický efekt, mohlo by se zdát, že i Flow bude písmenem D z naší řady. Zajímavé je ovšem pozadí vzniku těchto obrazů. Zatímco Fine Stripes - Coded Ornaments prověřují pouze autonomní kvality malby a našeho vnímání, cyklu Flow předcházely kresebné přepisy turbulentních pohybů vod Tichého oceánu a mračen. Tím se dostáváme hluboko do minulosti, až někam do poloviny 80. let, kdy mladý krajinář Kvíčala začal přírodu převádět na znakové struktury, aby posléze dospěl k ničemu neodkazují ornamentální síti.
Co na výstavě není, zato v autorově brněnském ateliéru ano, to je nový obraz vycházející ze stejného pozorování, v němž je rastr bílých oblouků vytvořen pastou vytlačovanou přímo z tuby. Svou expresivitou a nepřesností se výrazně odlišuje od potlačované rukopisu na obrazech posledních dekády, na druhé straně je neuvěřitelně blízký Kvíčalovým raným malbám.
Výstava Flow mi z těchto důvodu připomíná strunu napjatou mezi současností a minulostí. Je pouze mojí vlastní spekulací, že sice demonstruje ono "jede se dál jako by nic", ale že to možná byly retrospektivní Vlny, které Petra Kvíčalu vrátily k polozapomenutým vztahům a oživily impulsy, které nějakou dobu neměly z čeho nabrat živiny. Jedeme tedy dál, ale možná si ani neuvědomujeme, že v kufrech máme věci, které nám z něj nečekaně vypadnou a ejhle, ony se zrovna hodí.
Text: Jiří Ptáček
kurátor výstavy: Jiří Ptáček
Galerie 5. patro, Myslíkova 9, Praha 1, www.artkunst.cz, 29. 10.- 21. 11. 2009
Pohyb hada znamená jít vpřed přes zpět
Přesně před rokem končila v brněnské Wannieck Gallery dosud největší výstava Petra Kvíčaly (1960) Vlny. Jako chronologicky koncipovaná retrospektiva shrnula autorův malířský vývoj od poloviny 80. let do současnosti. Komorní výstava Flow je vybrána ze cyklů Fine Stripes - Coded Ornaments a Flow, které na Vlnách nemohly být, protože ještě nebyly namalovány.
Uspořádání retrospektivní přehlídky se považuje za situaci, na níž autor znovu vidí, co udělal, a může si lépe položit otázku "co dál?". Flow by mohla být odpovědí Petra Kvíčaly. Zní lakonicky: "Jede se dál jako by nic". Tedy na první poslech tak zní.
Kvíčalovo jméno je neodmyslitelně spjaté s hlavním prvkem na jeho obrazech: vlnovkou. Jako malíř už čtvrt století zkoumá kontexty, do nichž se tento motiv může dostávat. Malování ornamentů použil jako výraz přírodního řádu, komunikace s folklorem coby "nízkou" formou umění, jako procesuální a meditativní aktivitu, jako dialog s architekturou, atd. Zejména v 90. letech byly jeho ornamenty diskutovány v souvislosti s reflexí postmoderní situace a deset let na to zdá, že Kvíčala ničím takovým nezatěžuje, artefakt chápe hlavně jako optickou senzaci a uchvacující make-up, na němž barvy září, oslňují a klamou zrak.
O vlnění a proplétání linií a ploch na jeho abstraktních obrazech lze ovšem uvažovat také jako o metafoře jeho obecného přístupu k tvorbě. Petr Kvíčala nesleduje pouze jednosměrný lineární vývoj od A přes B k C a tak dál, nic neopouští nadobro. V hadovitých smyčkách se vrací zpátky, takže se někdy téměř ocitne na místě, kde už byl. Obrazy na Flow jsou toho nejlepším důkazem. Principiálně vzato jsme je už viděli, konkrétně vzato jsou novými zážitky.
Fine Stripes - Coded Ornaments, které se během konečného výběru v galerii staly jádrem výstavy, jsou postaveny na stejném abstraktním motivu: na horizontálách o různé tloušťce napnutých přes celý formát nabíleného plátna. Každá linie se přitom skládá z několika barevně odlišných úseků tak, aby při pozorném pozorování vykreslily kontury nenamalovaných, na první pohled nepřítomných ornamentů. Nakolik je toto zjevení "k vidění" závisí na zahuštění linií. Zájem o optické efekty a potenciál zraku a jeho limity není u Kvíčaly nový. Vlastně je přímým pokračováním optických iluzí v obrazech ze souboru Jen pro tvé oči, který zas (o něco volněji) navazoval na Zig Zag (2002-2004). Toto je Kvíčalovo od A přes B a k C.
Výstava se ovšem jmenuje Flow podle druhého cyklu, z něhož byl do 5. patra vybrán jeden, největší obraz. Červená plocha je v něm rozparcelována svíjejícími se liniemi objetými modrou konturou a při dobrém denním osvětlení se do něho nelze zahledět, aniž by nepůsobil mžitky před očima. Protože se zde znovu objevuje silný optický efekt, mohlo by se zdát, že i Flow bude písmenem D z naší řady. Zajímavé je ovšem pozadí vzniku těchto obrazů. Zatímco Fine Stripes - Coded Ornaments prověřují pouze autonomní kvality malby a našeho vnímání, cyklu Flow předcházely kresebné přepisy turbulentních pohybů vod Tichého oceánu a mračen. Tím se dostáváme hluboko do minulosti, až někam do poloviny 80. let, kdy mladý krajinář Kvíčala začal přírodu převádět na znakové struktury, aby posléze dospěl k ničemu neodkazují ornamentální síti.
Co na výstavě není, zato v autorově brněnském ateliéru ano, to je nový obraz vycházející ze stejného pozorování, v němž je rastr bílých oblouků vytvořen pastou vytlačovanou přímo z tuby. Svou expresivitou a nepřesností se výrazně odlišuje od potlačované rukopisu na obrazech posledních dekády, na druhé straně je neuvěřitelně blízký Kvíčalovým raným malbám.
Výstava Flow mi z těchto důvodu připomíná strunu napjatou mezi současností a minulostí. Je pouze mojí vlastní spekulací, že sice demonstruje ono "jede se dál jako by nic", ale že to možná byly retrospektivní Vlny, které Petra Kvíčalu vrátily k polozapomenutým vztahům a oživily impulsy, které nějakou dobu neměly z čeho nabrat živiny. Jedeme tedy dál, ale možná si ani neuvědomujeme, že v kufrech máme věci, které nám z něj nečekaně vypadnou a ejhle, ony se zrovna hodí.
Text: Jiří Ptáček