Tomáš Pospiszyl

Slovem "malování" můžeme v českém jazyce popsat široké spektrum specializovaných činností. Tímto slovem označujeme vybílení místnosti pomocí tlusté kulaté štětky a vápna, ale současně tak nazýváme i proces, kterým vznikají umělecká díla nejrůznějších typů, rozměrů i kvalit. Petr Kvíčala ve svém nynějším projektu nevybočuje z hranic klasického malířského plátna poprvé. Již v minulosti pracoval s pigmenty sypanými přímo na podlahu nebo s kresbou vyrývanou do písku. Samostatnou kapitolou v jeho díle pak představují malby v architektuře. Malířsky zpracoval zasouvací skleněné panely; pomalovával stěny i stropy místností různých velikostí, tvarů a architektonických stylů...

Jeho malba jde důsledně proti architektuře a dokonale popírá její dimenze. Kvíčalova malba si zde vytváří svůj vlastní virtuální prostor podobně, jako tomu bylo v iluzivních barokních malbách v klenbách kostelů. I zde vzniká dynamický efekt, který může způsobit až závrať. Lomené linie v komplementárních barvách však na rozdíl od perspektivní iluzívnosti hovoří abstraktním jazykem. Malba vytváří až jakési op-artové efekty, nedokážeme se na jednotlivé barvy a linie plně soustředit. Petr Kvíčala zde vystavil jakousi malovanou utopickou architekturu, která ze stísněné klenby malé galerie tryská až někam do imaginárního vesmíru vesele psychedelické geometrie.